Juan Rulfo (1917–1986) za svůj život vydal jen pár knih. O to větší vliv však jeho díla měla na autory Latinské Ameriky, následně pak i světovou literaturu. Je považován za pravého tvůrce magického realismu; ten zažil boom v 70. letech dvacátého století a bývá spojován se jmény jako Gabriel García Márquez, Miguel Ángel Asturias nebo Isabel Allende.
Novela Pedro Páramo vyšla v roce 1955 a líčí mexickou krajinu a tragické lidské osudy v ní. Je pozoruhodně komponovaná tak, že jitří čtenářovu imaginaci – zvuk se prolíná s tichem, život se smrtí. Gabriel García Márquez vzpomínal, jak se poprvé setkal s novelou Pedro Páramo, fascinovaně ji během probdělé noci přečetl dvakrát za sebou a naučil se ji prý slovo od slova nazpaměť.
Z doslovu Víta Kazmara
Ve světě Pedra Párama se již všechno odehrálo, čas existuje jen ve vzpomínce a ve vyprávění a ty mají svá vlastní pravidla. Minula už i smrt a budoucnost skýtá jen nekonečné trvání.
O knize napsali
„Pedro Páramo je jedním z nejlepších románů hispánské literatury, dokonce literatury obecně.“ Jorge Luis Borges
„Nejspíš žádnému jinému prozaikovi se nepodařilo tak výrazně poznamenat hispánskou narativní tradici tak malým počtem popsaných stránek.“ Eduardo Becerra
„V mém životě je hodně ticha. V mém psaní také.“ Juan Rulfo
Anotace nakladatele:
Juan Preciado se na přání své umírající matky vrací do její rodné vesnice. Namísto kdysi rajské Comaly však nalézá jen vyprahlé místo a postupně odhaluje, že život zde není nic víc než pouhá vzpomínka. Neskutečné se prolíná s každodenním a v mytickém prostoru se ruší protiklad života a smrti. Příběh se koncentruje kolem ambivalentní postavy Pedra Párama, jenž bezohledně vládne celému kraji a současně trpí nešťastnou láskou k Susaně San Juanové. Nejedná se však o běžné líčení tragického života mexického velkostatkáře – vyprávění se skládá z útržků dialogů a monologů těžko identifikovatelných hlasů, chronologický sled událostí je narušován vzpomínkami a vkládanými rozhovory z minulosti. Novela, jež měla původně nést titul Šepoty, je komponována z hlasů zemřelých, předestírá perspektivu pověrčivých mexických venkovanů a překypuje symbolickými figurami a odkazy. Pedro Páramo se brzy po svém vydání stal zásadním dílem hispanoamerické literatury, jehož vliv nacházíme u autorů, jako jsou Gabriel García Márquez, Mario Vargas Llosa či Julio Cortázar.
Ze španělského originálu Pedro Páramo přeložil Eduard Hodoušek, ediční příprava a doslov Vít Kazmar, ilustrace Jiří Voves.
Druhé tištěné vydání, v nakladatelství Dokořán první, vázaná kniha s přebalem, 152 stran, 265 Kč. V roce 2020 vydalo nakladatelství Dokořán.
Juan Rulfo (1917–1986) bývá označován za opravdového tvůrce magického realismu, jehož díla inspirovala Gabriela Garcíu Márqueze při tvorbě ikonického románu Sto roků samoty. Narodil se ve středním Mexiku ve vyprahlém kraji Jalisco, jehož nehostinnost se odráží v mnoha jeho textech. Po smrti rodičů vyrůstal v sirotčinci, studium na právnické ani filozofické fakultě v Ciudad de México nedokončil a pracoval jako úředník. Jeho nepříliš rozsáhlá, ale o to významnější tvorba, jež se vyznačuje střídmým a hutným stylem, měla zásadní vliv na španělsky psaný román druhé poloviny 20. století. Rukopisy důkladně přepracovával a za svého života vydal pouze dvě knihy: soubor sedmnácti povídek Llano v plamenech (El llano en llamas; 1953) a román Pedro Páramo (1955). Po vydání Pedra Párama Rulfo spisovatelskou dráhu v podstatě opustil a začal se více věnovat fotografování, v roce 1964 byl podle jeho novely a scénáře Gabriela Garcíi Márqueze a Carlose Fuentese natočen stejnojmenný film El gallo de oro (Zlatý kohout).